Okruhy, na kterých se jezdí F1 patří k těm nejlepším na světě. Ovšem vždy tak tomu nebylo. Pokud nahlédneme do historie, vždy se objevilo pár okruhů, které nedělali radost vůbec nikomu a hlavně ne jezdcům.
Asi každý jezdec má nějakou svou oblíbenou trať a to platí i pro piloty Formule 1. Pokud pomineme Monako, které musí milovat všichni již z povinnosti, osobní preference se dále liší. Někdo rád Maďarsko, někdo zase Anglii, je to různé. Jsou však i takové okruhy, které všichni naprosto nesnáší.
Tím první je zcela jistě starý okruh jménem Avus. Na něm se jezdci proháněli v roce 59 a samotný okruh fungoval do roku 98. Ve své podstatě se jedná o část dálnice u Berlína, která nese název A115, a jelikož se jedná o dálnici, asi si dokážete představit její tvar. Dvě dlouhé rovinky a pak prudké zatáčky v podobě vlásenek. Asi již tušíte, proč nebyl okruh nikdy příliš oblíben.
Velmi silnou kritiku však schytává i městský okruh v Ázerbajdžánském Baku. Především díky extrémně úzkým a klikatým uličkám, ale také prudkému střídání krátkých rovinek a pravotočivých zatáček ve zbytku celého kruhu.
F1 se však jezdila i na parkovišti hotelu. V Las Vegas v letech 81 a 82 se jela grand prix v areálu veleslavného Caesars Palace. Jednalo se však o velmi ošklivé místo, trať byla bez špetky fantazie a tak není divu, že se po ní nikomu příliš nestýská.
Mezi nepopulární tratě patří také městský okruh Montjuic v Barceloně, kde se efjednička jezdila hned 4 roky na přelomu šedesátých a sedmdesátých let. V našem seznamu je především díky své brutální nebezpečnosti. Cílová rovinka u stadionu byla velmi rychlá a únikovou zónu byste zde nenašli.
A jako poslední si dáme přeci jen i slavné Monako. O jeho vyškrtnutí se mluvilo již mockrát, protože trať je nebezpečná, nemá pořádné zázemí ale tradice je tradice a tak zde s námi ještě nějaký ten čas bude. Sám Piquet o něm tvrdil, že připomíná jízdu na bicyklu v obývacím pokoji.